Vydalo Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy v roce 2018
Roztoky, první letovisko za hranicemi Prahy, splňovaly představu o zdravém a díky železnici i pohodlně dostupném venkovském bydlení. Jeho největší rozmach nastal v poslední třetině 19. století. Vedle právníků a ředitelů bank jezdili na letní byt do Roztok obchodník s kávou, chmelem nebo kožešinami, exportér sardinek nebo uzenář. Část prostorů honosných vil s velikými zahradami sloužila jako letní byt rodinným příslušníkům, část byla obvykle pronajímána. Přestože měli majitelé domovské právo většinou v Praze, zapojovali se do veřejného života obce, byli členy obecního zastupitelstva a finančně podporovali rozkvět letoviska. Jejich děti byly vychovávány k zodpovědnosti a lásce k tomuto místu i ke své vlasti.
Generaci majitelů vil však tvrdě zasáhla nacistická okupace, později i nástup komunistické vlády. Rodiny přišly o veškerý majetek, byly deportovány z vlasti a mnoho jejich příslušníků přišlo o život; v koncentračních táborech jich zahynulo více než čtyřicet. Vily obsadili činovníci Německé říše. Poválečná restituční řízení zkonfiskovaného nemovitého i movitého majetku byla právně ukotvena dekrety prezidenta republiky, které obsahovaly i omezení, citelně dopadající na židovské žadatele. Nastupující komunistický režim nepřipouštěl nerovnost jak společenskou, tak materiální. Z letních vil se staly domy k celoročnímu bydlení, které nesloužily jen jejich vlastníkům, ale byly zabydlovány nezvanými nájemci, jež určily místní národní výbory v době bytové nouze. Vily zabavené Fondem národního majetku, resp. později ve správě obce, byly dispozičně upravovány na nájemní byty s nevyhovujícími hygienickými podmínkami, zahrady byly parcelovány na stavební pozemky pro novodobou výstavbu bez jakýchkoli regulativů. Jen některé roztocké letní vily měly štěstí a dochovaly se v plné kráse, s původními architektonickými prvky a vzácnou zahradní vegetací.
